Institut tzv. rodinné domácnosti je další velkou novinkou, kterou přináší nový občanský zákoník. Smyslem zákona je chránit obydlí, kde rodina žije, a to i přes to, že právně taková nemovitost náleží pouze jednomu z manželů.
Jedna rodina přitom může mít takových rodinných domácností více a v průběhu času se místo, kde se rodinná domácnost nachází, může měnit:
Jedná se tedy o faktický stav, který je objektivně jen velmi těžko ověřitelný, protože se nikde nezaznamenává (nesouvisí ani s tím, kde je daná osoba hlášena k trvalému pobytu). Z toho důvodu banka od 1. 1. 2014 požaduje, aby zástavní smlouvu k nemovitosti podepsali vždy oba manželé. To platí i v případech, kdy taková nemovitost patří jen jednomu z nich.
Pokud bychom souhlas druhého manžela nevyžadovali důsledně, pak hrozí reálné riziko, že zástavní právo banky bude s odvoláním na uvedené ustanovení zákona druhým z manželů zpochybněno. Neplatnosti zástavní smlouvy se může druhý z manželů dovolat i přesto, že jde o nemovitost, která nespadá do SJM.
Toto omezení dispozic se použije obdobně i u registrovaných partnerů. V krajních případech, kdy souhlas druhého z manželů s uzavřením zástavní smlouvy nelze získat, je možné (po odsouhlasení schvalovatele) akceptovat čestné prohlášení zástavce (vlastníka nemovitosti), že v nemovitosti se nenachází rodinná domácnost.
