Práce z domu se pomalu zabydluje na našem pracovním trhu jako jeden z velmi zajímavých a oblíbených zaměstnaneckých benefitů. V profesích, které to umožňují, tuto možnost využívá 33% zaměstnanců, mnozí další by tuto výhodu uvítali.
V letošním roce ale Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo připravovat úpravy zákoníku práce, které by mohly situaci změnit a ovlivnit tak ochotu zaměstnavatelů takzvaný „home office“ svým zaměstnancům nabízet.
Lépe zorganizovaný život?
Na jednu stranu má práce z domu mnoho výhod – ušetří čas strávený cestováním na pracoviště a zpět a také dává možnost zorganizovat si pracovní den podle svých potřeb – například si v pauze mezi telefonáty odskočit do lékárny, dát vyprat prádlo, nebo přivést dítě ze školky a potom v práci pokračovat.
U profesí, kde zaměstnanci nejsou vázáni na neustálou přímou spolupráci s kolegy, nebo pracují v mezinárodní firmě kde jednají s lidmi v různých časových zónách, to nabízí skutečně velkou flexibilitu a zjednodušení života. Ráno si uděláte poradu s kolegy v Asii, převléknete se do tepláků a skočíte si zaběhat, dáte si oběd a po takovéto pauze pokračujete odpoledne třeba až do večera s kolegy z USA, přičemž, když konečně skončíte, možná i pozdě večer, nečeká na vás ještě dlouhá cesta domů – tam už totiž jste.
24 hodin denně v práci?
Jako každá dobrá věc může i home office mít stinné stránky – některý zaměstnavatel může očekávat, že člověk pracující z domu je dostupný prakticky 24 hodin denně, a například jej kontaktovat mimo běžnou pracovní dobu. Z praxe se nezdá, že by se to dělo v měřítku, které by stálo za zmínku, nicméně Českomoravská organizace odborových svazů se toho obává, stejně jako ministryně Marksová.
Zástupce odborové organizace dokonce poměrně překvapivě navrhuje, aby tento stále žádanější benefit byl poskytován pouze ve výjimečných případech. Otázkou ovšem je, zda firma, která takto nepřiměřené nároky na zaměstnance klade, se nebude chovat stejně, i když pracovat z domu nebudou.
Neztratit kontakt
Další úpravy v zákoníku práce mají zajistit, aby zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci vybavení pro práci z domova, jako je počítač, internet, telefon, hovoří se i o kompenzaci provozních nákladů (což by mohlo znamenat třeba i náklady na energie a topení). Měl by zajistit povinné školení a zajistit podmínky bezpečnosti práce.
Dále by měly firmy dohlížet, aby zaměstnanec netrpěl izolací a pravidelně se s kolegy setkával. Otázka zní, jak se bude postupovat v případě, že dotyčný v konkrétní lokalitě žádné přímé kolegy nemá (typicky u mezinárodních týmů) nebo sám potřebu osobního kontaktu nepociťuje. V době telekonferencí je poměrně snadné zajistit hlasové i obrazové spojení a s kolegy můžete klidně jednat tváří v tvář kdykoli je to třeba.
Zrušit nebo nezrušit?
Obavy zaměstnavatelů i pracovních agentur jsou především z případné nadměrné byrokratické zátěže. Pokud by zákon totiž práci z domova příliš legislativně svázal a doplnil systémem výkazů či kontrol (například výše zmíněná povinnost dohlížet, jak často se zaměstnanec stýká s kolegy), firmy pochopitelně nebudou tolik motivovány tuto výhodu poskytovat.
Momentálně je home office v zásadě nic nestojí, a ještě může pomoci ušetřit peníze za nájem větších kanceláří. Jestli se situaci změní a náklady s prací z domu porostou, je nasnadě, že nejjednodušší řešení pro firmy může být práci z domu prostě nenabízet.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v návrhu změn uvádí, že jím chce motivovat společnosti, aby se nebály více využívat moderní formy práce. Zda je tomu skutečně tak, uvidíme podle konečné formy doplnění zákoníku práce a jeho skutečného dopadu.
