Ušetřit část svého příjmu a vytvořit si určitou finanční rezervu je rozumné počínání. Pokud jsou naše příjmy dostatečné a naše nutné měsíční výdaje přiměřené, můžeme jistě část prostředků ušetřit pro nečekané výdaje a budoucí potřebu.
Ta tam je doba, kdy se šetřívalo tzv. “do matrace.“ Také doba, kdy se chodívalo pro výplatu o výplatním dnu v hotovosti na ruku, patří už dávno historii. Zaměstnavatelé nám mzdu posílají na náš bankovní účet.
Má to své nesporné výhody: peníze jsou v bankách mnohem bezpečněji uložené a stačí navštívit bankomat, zaplatit z účtu platební kartou, nebo příkazem z internetového bankovnictví. Jsou to však všechno služby, a za služby se u většiny bank stále ještě platí poplatky, a co je horší, banky nám naše uspořené peníze na běžném účtu nezhodnocují.
Peníze na bankovním účtu lze v zásadě rozdělit do dvou částí.
První část jsou peníze, které běžně používáme k platbám a z nichž pravidelně čerpáme.
Druhá část jsou peníze, o kterých víme, že je pravděpodobně nebudeme v dohledné době potřebovat a máme je zde uložené jako finanční rezervu, chcete-li spoření.
Nechci se zde zabývat konkrétními údaji (které si ostatně může každý sám zjistit například na internetu), ale celkový objem takto uložených prostředků klientů v českých bankách je obrovský.
Dlouhodobě uložené prostředky klientů v bankách však nejsou ten nejlepší způsob spoření, neboť z nich postupně ukrajuje nejen banka, ale i inflace. Přitom stačí poradit se finančním poradcem a tuto část prostředků přesunout tam, kde jsou přinejmenším stejně bezpečně uloženy a navíc i výhodně zhodnoceny. Vhodných produktů pro pravidelný i jednorázový vklad na trhu existuje celá řada a jsou právě pro spoření a vytvoření finanční rezervy určeny. Jen je potřeba vybrat takový, který nejlépe odpovídá tomu, co očekáváme a potřebujeme.
